- jsou účasti na Božím životě a týkají se všech úseků a důležitých okamžiků života křesťana.
svátost pomozání nemocných
svátost kněžství
svátost manželství
svátost biřmování
svátost Eucharistie
svátost smíření
svátost křtu
Svátost křtu:
Křest je první svátost, vstupní brána do církve a počátek věčného života.
Křest dětí:
O křest dětí žádají rodiče, kteří je chtějí vychovávat ve víře, kterou sami žijí. Kmotr je pomocníkem rodičů při křesťanské výchově dítěte. Musí být věřícím katolíkem, biřmován. Pokud žije v manželství, má je mít uzavřeno církevně. Příprava probíhá na faře po dohodě s rodiči. K zápisu do matriky pokřtěných rodiče předloží rodný list dítěte a svůj oddací list.
Křest dospělých:
O křest může požádat jakýkoliv dospělý člověk, který má touhu být pokřtěn a po domluvě s knězem je přijat do katechumenátu. Během něho si osvojuje základy křesťanské víry a života, učí se modlitbě a sžívá se s křesťanskou komunitou. Délka katechumenátu je individuální (většinou kolem 1 roku). Křest dospělého se zpravidla uděluje o velikonoční vigilii.
Svátost smíření:
Je pravdou, že při křtu dostáváme milost odpuštění dědičného a osobního hříchu, ale Bůh v nás neničí křehkost našeho lidství a svobodu rozhodování. V naplno žitých vztazích jsou víra a láska nejvíce ohroženy. Největší nadějí je, že Bůh ve svém díle lásky nás neustále hledá, proto nám dává milost svátosti smíření, kde mohu uznat ztrátu života vůči Němu, sobě i druhým.
Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul. /Jan 3,16/. Z tohoto textu vyplývá, že jedině Bůh může být jediným zdrojem síly k pravdivému uznání mého vlastního postoje k životu, a tudíž mi dává prostor lásky k upřímnému a pokornému vyznání svých vin.
Slavení této svátosti můžete vždy půl hodiny přede mší svatou, nebo po osobní domluvě s knězem.
Svátost eucharistie:
Je srdcem a vrcholem života církve. Ježíš tuto svátost ustanovil před svou smrtí, tak nám ukázal svou touhu po živém sjednocení s Ním samým. Sjednocení s Ježíšem ve slavení eucharistie nás nevede jen ke společenství s věřícími, ale i s každým člověkem, neboť jsem povolání k lásce, která se dává do krajnosti.
První Svaté Přijímání je možné u dospělého při přijetí křtu, po nutné přípravě (katechumenátu), u dětí se před přijetím předpokládá minimálně tříletá výuka náboženství.
Svátost biřmování:
je dovršením křestní milosti, někdy také nazývaná svátost křesťanské dospělosti, při níž dostáváme dary Dary Ducha potřebné k hlásání evangelia svým životem. Ježíš slibuje Ducha svatého všem, kdo o Něj prosí. Touto svátostí nás Pán posílá: "Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu stvoření" Mk16,15
Příprava ve farnosti probíhá společně vždy po několika letech. V případě naléhavosti lze s knězem domluvit individuální přípravu.
Svátost manželství:
Není jen pouhým vstupem do manželství mezi mužem a ženou, ale je především svátostí, rozhodnutím pozvat do společného života Boha, spoléhat na Jeho požehnání a vedení.
Z toho vyplývá, že svátostné manželství je možno přijmout, pokud alespoň jeden ze snoubenců je pokřtěn v katolické církvi a žije ve vztahu s Bohem.
Snoubenci si domlouvají sňatek alespoň 3 měsíce před plánovaným termínem svatby, aby bylo dostatek času zajistit požadovaný termín a další nezbytnou přípravu.
Svátost pomazání nemocných:
K Ježíšovi přinášeli nemocné, aby je uzdravoval, protože tuto moc měl. Svátost nemocných nemá být pouze a jen přijímána z důvodu tělesného uzdravení /což je jedním cílem této svátosti/, ale především odevzdání se do vůle Toho, který mě zachránil před vším zlem a smrtí /což je viditelným symbolem nejvnitřnější důvěry a víry ve chvíli mého bolestného prožitku svobody v nemoci, nebo umírání/.
Svátost nemocných je možno přijmout kdykoli na požádání v kostele nebo při návštěvě kněze u nemocného. Tuto návštěvu je možné dohodnout osobně či telefonicky na faře nebo v kostele po jakékoliv bohoslužbě.
Pravidelné návštěvy nemocných se konají každý první a druhý pátek v měsíci, po dohodě s knězem. Neváhejte kněze požádat o návštěvu vás nebo vašich blízkých, pokud vážná nemoc znemožňuje účast na mších svatých a svátostech.
Katolický pohřeb
Křesťané věří, že smrt člověka má svůj smysl, že jí vše nekončí. Ve světle velikonočního tajemství Kristovy smrti a vzkříšení věří, že na zemi opouští smrtí tělesný domov a odebírají se do domova ke svému Pánu. Den smrti je koncem pozemského i svátostného života, ale může být dnem narození pro nebe, jak tomu je u světců. Křesťanský pohřeb připomíná věčný život člověka.
ZPŮSOB POHŘBU
Pohřební obřady vycházejí z místních tradic, většinou vycházejí ze tří míst, kde se pohřeb koná – v domě, v kostele, na hřbitově. Pozůstalí se mohou obrátit na kněze a dohodnout se s ním na způsobu obřadu, důležité je rozloučení se se zesnulým. Při pohřbu se má pozůstalým dostat útěchy ve smyslu Bible o naději a spojení s Kristem.
ZÁDUŠNÍ MŠE – REKVIEM
Podle tradice a dalších zvyklostí je možné sloužit mši svatou přímo při pohřbu nebo ve výroční den. Na této mši za duši zemřelého se scházejí jeho známí a rodinní příslušníci, aby si připomenuli jeho památku, modlili se za něj a přijímali Eucharistii v prosbách za toho, kdo má být očištěn od hříchů.
DUŠIČKY A ODPUSTKY
V lidové tradici jsou „Dušičky“ památkou všech věrných zemřelých. Pozůstalí navštěvují hřbitovy, aby na hrobech rozsvítili svíčky, v tento listopadový den se konají nejen mše svaté, ale i pobožnosti na hřbitovech. Zvláště v této době církev nabízí získání odpustků přivlastnitelných duším v očistci. Znamená to, že např. za své dobré skutky, modlitby apod. po vykonání církví daných úkonů si „zisk“ z nich nepřivlastňujeme, ale dáváme je k dispozici Bohu, aby je „přivlastnil“ těm, jejichž duše jsou ve stadiu očišťování a sami tedy již na zemi nemohou dobré skutky konat. Jde o výraz soucitu, milosrdenství a solidarity s těmi, kdo nás předešli, aby bezpečně spočinuli v Boží náruči.