Poznej svou diecézi

už víte, že naše brněnská diecéze slaví 240. narozeniny svého vzniku. Je darem pro nás všechny. Aby se nám stala blízkou kamarádkou a místem, kde se nám bude líbit, je dobré ji co nejvíce poznat. Zveme tedy všechny – malé i velké: Pojďte se s námi a s jubilejním kukátkem vydat na zajímavou cestu! Pojďte si také trochu zasoutěžit, dozvědět se něco nového a vypátrat tajemství naší diecéze!

Každou neděli najdete na těchto stránkách informace o brněnské diecézi – z historie i ze současnosti. Na konci textu pro vás bude připravena otázka. Všichni, kteří se zaregistrovali, pak mohou napsat správnou odpověď mailem na adresu farnost@farnostbabice.com, nebo ji předat panu faráři v sakristii kostela v našich farnostech. Za každou správnou odpověď dostane zaregistrovaný účastník aktivity Poznej svou diecézi část indicií, které povedou k vyluštění hesla. Poslední neděli před prázdninami (25. 6. 2017) tedy máte možnost získat poslední část indicie. Odpovídat na otázky ze všech nedělí můžete až do 28.6. Když heslo vyluštěné z indicií donesete 29. 6. na mši sv., získáte odměnu, která může potěšit nejen vás, ale i vaše blízké. A to přece stojí za to!

O slavnosti Nejsvětější Trojice nás čeká podívaná do poutních míst. Není větší náhody, než si povídat o poutních místech jindy než na den pouti v jednom z našich farních kostelů v Babicích u Lesonic, který je zasvěcen právě Nejsvětější Trojici! Tak jaké poutní místo co nejdřív navštívíte?

Tentokrát budeme putovat po brněnské diecézi a seznámíme se s některými poutními místy.

Pouť je odvozená od slova putování. Putuje se odněkud někam. Je to směřování k určitému cíli. Pod pojmem pouť zde tedy rozumíme putování na památné a po­svátné místo, nikoliv běžnou církevní slavnost, konanou téměř při každém kostele či kapli na památku patrocinia (den památky světce, jemuž je kostel zasvěcen) nebo výročí posvěcení kostela (posvícení).

Jedním z nejstarších projevů křesťanské víry je uctívání svatých míst. Po staletí lidé putují do Jeruzaléma, kde navštíví místa spojená s životem a působením Ježíše Krista. Často se putuje k hrobům světců, kteří jsou štědrými dárci milostí a mocnými přímluvci u Boha. Putuje se na místa, kde se různým způsobem silně projevila Boží moc – taková jsou třeba mariánská poutní místa. V trvalé paměti lidí je, že na určitém místě byl kdosi zázračně zachráněn, když se úpěnlivě modlil. Jsou známa místa, kde se dětsky čistým duším Panna Maria zjevila a sdělila jim různá poselství pro ostatní lidi. Lidé na tato místa putují, neboť věří, že jsou tato místa Bohu zvláště milá.

U zrodu rozvoje poutnictví stála svatá Helena – matka císaře Konstantina. Nechala v Římě postavit baziliku Svatého kříže „v Jeruzalémě“, která měla přiblížit svatá místa v Palestině, kam se běžně poutníci nemohli dostat. V průběhu středověku se tento jev ještě více rozšířil a poutních míst přibývalo – nejznámějším se stalo Santiago de Compostela v dnešním Španělsku, kam lidé putovali ke hrobu sv. Jakuba.

Právě sv. Jakub je patronem a ochráncem poutníků. Středověkého poutníka bylo možno už z dálky poznat podle charakteristického oděvu a vybavení. Běžný dobový oděv doplňoval plášť s kápí, dlouhá poutnická hůl, baňatá láhev na vodu zavěšená na provaze, růženec a poutnický odznak. Po dobu putování byl poutník pod ochranou práva – nesměl být svévolně uvězněn, napadnut. Na cestu se vydával pěšky – jednak z nedostatku peněz, ale hlavně na znamení pokání. Ti bohatší si mohli dovolit cestovat jako Pán Ježíš na hřbetě osla a ti ještě vznešenější používali nosítka či vozy císařské pošty. Přístřeší nacházeli většinou v klášterech, později při hlavních trasách vznikaly hospice a noclehárny pro poutníky.

V Čechách a na Moravě převažují především mariánská poutní místa, kterých je více než dvě stě. Některá z nich jsou téměř neznámá, jiná naopak i mezinárodně proslulá. Na počátku poutního místa byl často jen obrázek zavěšený na stromě či malá dřevěná kaplička. Časem nad obrázkem, soškou „vyrostl“ nádherný chrám. V českých zemích vzrostly počty poutních míst zvláště v 17. a 18. století, z té doby u nás pochází nejvíce poutních kostelů a kaplí.

Brněnská diecéze má 61 poutních míst, z nichž 33 je zasvěceno Panně Marii. Nejvýznamnějšími jsou: Brno-Tuřany (zde se blízko poutního místa mohlo 100 tisíc lidí setkat v r. 2009 s papežem Benediktem XVI.), Hluboké Mašůvky, Kostelní Vydří, Křtiny u Brna, Sloup v Moravském krasu, Vranov u Brna a Žarošice.

Důležitou součástí poutních míst jsou milostné obrazy a sochy. Milostné proto, že jim jsou připisovány zázračné účinky (uzdravení, záchrana života apod.) – např. obraz Panny Marie Karmelské v Kostelním Vydří, nástěnná malba Panny Marie s Ježíškem (držícím růži) v nedalekých Přibyslavicích. Na mnoha poutních místech je studánka nebo pramen, kterým je připisována uzdravující moc.

U některých osamocených poutních kostelů a kaplí sídlil poustevník, který zpravidla nebyl knězem a zastával funkci kostelníka, střežil kostel, přisluhoval při mši sv., zvonil o půlnoci, ráno, v poledne a večer. V souvislosti s josefinskými zákazy však poustevníci koncem 18. století mizí. Poustevny máme doloženy např. na Montserratu u Cizkrajova, u bývalého kostelíka sv. Víta poblíž Lukova nedaleko Moravských Budějovic.

Cílem poutí je setkat se s Bohem. Chceme Bohu obětovat svoji námahu a před­ložit mu své prosby a poděkování. Cílem naší pouti je především modlitba. Kde chybí modlitba, chybí život. Bez modlitby jsme duchovně mrtví. A právě doba prázdnin může být pro nás dobrou příležitostí podniknout nějakou pouť, překonat nepohodlí při putování, zasvětit cestu nějakému dobrému úmyslu, a duchovně se tak obohatit.

1. Kostelní Vydří, Žarošice, Křtiny
2. Verunka u Babic, Hluboké Mašůvky, Velehrad
3. Antonínek u Blatnice, Tasovice, Montserrat

Navštivte nějaké blízké poutní místo (třeba kapli sv. Veroniky u Babic se studánkou).

Stáhněte si luštěnku, vyrobte a darujte někomu srdce z pouti.