Svátost křtu:
Křest je první svátost, vstupní brána do církve a počátek věčného života.
Křest dětí:
O křest dětí žádají rodiče, kteří je chtějí vychovávat ve víře, kterou sami žijí. Kmotr je pomocníkem rodičů při křesťanské výchově dítěte. Musí být věřícím katolíkem, biřmován. Příprava probíhá na faře po dohodě s rodiči. K zápisu do matriky pokřtěných rodiče předloží rodný list dítěte.
Křest dospělých:
O křest může požádat jakýkoliv dospělý člověk, který má touhu být pokřtěn a po domluvě s knězem je přijat do katechumenátu. Během něho si osvojuje základy křesťanské víry a života, učí se modlitbě. Délka katechumenátu je individuální (většinou kolem 1 roku). Křest dospělého se zpravidla uděluje o velikonoční vigilii.
Svátost smíření:
Je pravdou, že při křtu dostáváme milost odpuštění dědičného a osobního hříchu, ale Bůh v nás neničí křehkost našeho lidství a svobodu rozhodování. V naplno žitých vztazích jsou víra a láska nejvíce ohroženy. Největší nadějí je, že Bůh ve svém díle lásky nás neustále hledá, proto nám dává milost svátosti smíření, kde mohu uznat ztrátu života vůči Němu, sobě i druhým a dává prostor lásky k upřímnému a pokornému vyznání svých vin.
Slavení této svátosti můžete vždy půl hodiny přede mší svatou, nebo po osobní domluvě s knězem.
Svátost eucharistie:
Je srdcem a vrcholem života církve. Ježíš tuto svátost ustanovil před svou smrtí, tak nám ukázal svou touhu po živém sjednocení s Ním samým. Sjednocení s Ježíšem ve slavení eucharistie nás nevede jen ke společenství s věřícími, ale i s každým člověkem, neboť jsem povolání k lásce, která se dává do krajnosti.
První Svaté Přijímání je možné u dospělého při přijetí křtu, po nutné přípravě (katechumenátu), u dětí se před přijetím předpokládá minimálně tříletá výuka náboženství.
Svátost biřmování:
je dovršením křestní milosti, někdy také nazývaná svátost křesťanské dospělosti, při níž dostáváme dary Dary Ducha potřebné k hlásání evangelia svým životem. Ježíš slibuje Ducha svatého všem, kdo o Něj prosí. Touto svátostí nás Pán posílá: "Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu stvoření" Mk16,15
Příprava ve farnosti probíhá společně vždy po několika letech. V případě naléhavosti lze s knězem domluvit individuální přípravu.
Svátost manželství:
Není jen pouhým vstupem do manželství mezi mužem a ženou, ale je především svátostí, rozhodnutím pozvat do společného života Boha, spoléhat na jeho požehnání a vedení.
Z toho vyplývá, že svátostné manželství je možno přijmout, pokud alespoň jeden ze snoubenců je pokřtěn v katolické církvi a žije ve vztahu s Bohem.
Snoubenci si domlouvají sňatek min. 3 měsíce před plánovaným termínem svatby, aby bylo dostatek času zajistit požadovaný termín a další nezbytnou přípravu.
Svátost pomazání nemocných:
K Ježíšovi přinášeli nemocné, aby je uzdravoval, protože tuto moc měl. Svátost nemocných nemá být pouze a jen přijímána z důvodu tělesného uzdravení /což je jedním cílem této svátosti/, ale především odevzdání se do vůle Toho, který mě zachránil před vším zlem a smrtí /což je viditelným symbolem nejvnitřnější důvěry a víry ve chvíli mého bolestného prožitku svobody v nemoci, nebo umírání/.
Svátost nemocných je možno přijmout kdykoli na požádání v kostele nebo při návštěvě kněze u nemocného. Tuto návštěvu je možné dohodnout osobně či telefonicky na faře nebo v kostele po jakékoliv bohoslužbě.
Pravidelné návštěvy nemocných se konají každý první týden v měsíci, po dohodě s knězem.
POHŘEB - a rozloučení se zemřelými a modlitby za zemřelé
- praktické rady ministerstva ČR
Duchovní – kněz, řeholník nebo jáhen Vám může pomoci s přípravou pohřbu:
Můžete ho kontaktovat na nejbližší faře, telefonicky nebo jinou komunikační cestou.
Jeho přítomnost na pohřbu domlouvá osoba, která objednává pohřeb.
Oslovit ho můžete, i když si nejste jisti, zda zemřelý/á byl pokřtěný nebo když se k církvi osobně nehlásíte.
Církevní pohřeb je možné vypravit i těm, kteří si sáhli na život.
Lze uspořádat pohřeb i předčasně zemřelým dětem a plodům po potratu. Jen je třeba do 96 hodin od úmrtí miminka informovat o tomto úmyslu zdravotnické zařízení, aby ostatky předalo pohřební službě.
Rozloučení se zemřelým je možné uspořádat i mimo kostel, obřadní síň či krematorium. Může se odehrát např. u hrobu nebo na místě, které máte spojeno se zemřelým aj.
O CO MŮŽETE POŽÁDAT DUCHOVNÍHO?
Oznámení úmrtí zvonem
Po úmrtí je možné nechat zvonit zvony. Nejčastěji se tak děje v místě bydliště zesnulého. Zvonění (tzv. umíráček) stačí domluvit s místním knězem nebo kostelníkem.
Pohřeb v kostele
Církevní obřady obsahují modlitby za zemřelé i pozůstalé, čtení z Bible, křesťanské zamyšlení nad smyslem lidského života. Pohřební obřad vede duchovní, trvá přibližně 20-30 minut a může být zakončen buď uložením do země nebo odvozem zesnulé/ho ke kremaci. Někdy bývá součástí křesťanského pohřbu i mše svatá. Obřad pak trvá asi 40 min. Pohřbu se může zúčastnit kdokoliv a pro účast v kostele není nutné být věřící. Bývá zvykem poskytnout farnosti finanční dar, který slouží k úhradě režijních nákladů spojených s pohřbem.
Uložení do hrobu za přítomnosti duchovního
Uložení do hrobu následuje nejčastěji po obřadu v kostele, může ale probíhat i samostatně, resp. celý pohřební obřad je možné konat i mimo kostel, přímo u hrobu, kde se shromáždí pozůstalí pod širým nebem. Obřad uložení do hrobu trvá asi 20 minut.
Pohřeb v krematoriu za přítomnosti duchovního
V případě, že se pozůstalí dohodnou na pohřbu např. v krematoriu, je možné domluvit přítomnost duchovního, který může celý obřad vést nebo se za zemřelého krátce pomodlit, říci několik slov nebo přečíst vhodnou pasáž z Bible.
Mše za zemřelé
Bohoslužbu za zemřelého lze nechat sloužit kdykoliv po smrti (i po delším časovém období). Je poděkováním za život zemřelého a modlitbou za spásu jeho duše. Pokud není možné se setkat při pohřbu, je možné zorganizovat mši svatou i po delším čase. Mši za zemřelého může nechat sloužit kdokoliv v jakémkoliv katolickém kostele. Je možné nechat vytisknout oznámení podobné parte, kterým se sdělí termín mše svaté a pozve se k účasti na ní. Bývá zvykem poskytnout za mši farnosti finanční dar na úhradu provozních nákladů. Mší lze sloužit i několik nebo je možné nechat je sloužit pravidelně, k účasti jsou zváni všichni pozůstalí. Obětovat mši svatou lze za jakéhokoli zemřelého.
Žehnání, požehnání
- Žehnání je ve své podstatě svolávání Dobra, které je větší než já; Dobra, které já sám nejsem schopen vytvořit, způsobit ani ovlivnit. Žehnání je dovolávání se Boha a svolávání jeho Dobra na nějakého člověka (skupinu lidí, situaci atd.).
- Princip žehnání má křesťan praktikovat, zvláště jako reakci na mrzutost a provokaci. Zvládnete-li tuto techniku, pomůže vám překonat nepříjemné chvíle... (Ed Wheat)
- Neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání. (1Petr 3,9)
- Ježíš praví: Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují. Žehnejte a neproklínejte. (Lk 6,28)
Žehnání a svěcení
Co znamená někoho/něco žehnat?
z knihy Pane Bože, co mám (v kostele) dělat? , vydal(o): vlastním nákladem, Pardubice 2005
Římskokatolická církev udržuje tradici žehnání nebo svěcení různých předmětů, osob, životních situací. Co to znamená? Může i do kostela nechodící přinést knězi například křížek, aby ho požehnal? Je rozdíl mezi žehnáním a svěcením?
Žehnání, žehnat, požehnat je odvozeno od latinského slova „signare“, česky „označit“. Synonymum pro slovo žehnat se také používá „dobrořečit“ z lat. "benedicere". Žehná a dobrořečí se kdeco a kdekdo. Slovo je velmi mocné. Může zranit i zabít, může hojit a dát život. Gesto doprovázející slovo ještě umocňuje význam slova. Proto nad věcmi, osobami, událostmi se pronáší slovo doprovázené gestem. Protože je to dobro - řečení. Jedná se o slovo dobré, slovo, které dává věci, osobě, události dobré nasměrování.
Co je možné žehnat? Rodiče mohou žehnat své děti. Stačí obyčejný křížek na čelo s přáním, aby se dítěti nic zlého nestalo. Každý může žehnat sama sebe, když ráno vstává nebo jde spát. Může požehnat chléb. Může žehnat nemocným, starým lidem než se vydají na cestu. Kněží vám pak mohou požehnat například křížek na krk. Mohou vám požehnat nové auto, pracoviště, dům nebo byt, ve kterém bydlíte. Vždy je ale žehnání zaměřeno na osoby nikoli na věc samotnou, je tedy přáno dobro osobám, které budou křížek nosit, jídlo jíst, v autě jezdit, v domě přebývat, atd....
Žehnání je spojeno se znamením kříže, svěcenou vodou, někdy i kadidlem a na Tři krále posvěcenou křídou.
Nejedná se o magii. Svěcená voda, kadidlo, křída, jsou pouze viditelná znamení, gesta, která doprovázejí slovo modlitby a Boží sílu, která je neviditelná. Žádný posvěcený růženec na zpětném zrcátku vašeho automobilu vás před nehodou neuchrání, když jezdíte nebezpečně a bez modlitby. Ale růženec vám může připomenout Pána Boha, který pro vás chce jen dobro a tedy i bezpečné dosáhnutí cíle vaší cesty.
Příklad jedné ze žehnacích modliteb rodičů dětem:
„Pane, náš dobrý Bože, Otče našeho Pána Ježíše Krista, shlédni na našeho (doplní se jméno), který stojí před důležitým krokem ve svém životě. Provázej ho požehnáním v jeho očekáváních a nadějích, vždyť všechno závisí od tvé pomoci. Chraň ho od zlého a veď ho po správných cestách. Zachovej ho ve své lásce a ve společenství své církve. (Žehnající dělá na čele žehnaného znamení kříže.) Ať tě provází a chrání všemohoucí Bůh, Otec i Syn i Duch svatý. Amen.“
JAKÝ JE ROZDÍL MEZI ŽEHNÁNÍM A SVĚCENÍM?
Svěcení je trochu něco jiného. Být posvěcen znamená být vyjmutý z profánního užívání. Už se také nesvětí kdeco a kdekdo. Například svěcená voda se více nepije nebo se nevylévá do umyvadla. Na posvěcených olejích si neusmažíte řízky a okolo posvěceného oltářního stolu se křesťané shromažďují ke slavení mše sv. a ne obědu.
